Jabloň

7. ledna 2012 v 15:15 | Leo
Jednoho dne jsem se vydala do jedné vesničky. Byla to obec obyčejná stejně jako její stromy. Bylo tam dost semínek. Všechna mi přišla stejná. I tohle. Když sem ho ale pozorovala déle, už mi nepřišlo tak obyčejné. Bylo něčím vyjímečné a mě se líbilo si s ním jen tak hrát. Zasadila jsem ho. Zpočátku mne velmi mrzelo, že neroste. A trvalo to měsíc, než se objevil klíček. Měla jsem obrovskou radost a náležitě se klíčku věnovala. Následující období už rostlo velmi rychle. Avšak jsem na něm spozorovala něco zvláštního. I ostatní lidé si toho všimli. Malý strom byl z každé strany jiný. Z jedné jakoby menší a z druhé o krok vyzrálejší. Strom před zimou rostl a rostl a přesto že již byla zima tu, urodila se jablka. Navzdory tomu, jak divný byl tento strom pro ostatní, jablka chutnala výborně. Byli velké a krásně červené. Stromu se dařilo velmi dobře. Na jaře však jabloň vůbec nic neurodila. Jako by spala. V létě však nezklamala a ostatní se z jejích plodů mohli opět těšit. Její zvláštnost a nesouměrnost dvou jejích stran jako by upadala do zapomění. Jablka se snědla, jejich chuť ještě doznívala a přišel podzim a s ním i bouře. Polámala jabloni větvičky a nikdo se o ní nepostaral. Starší část stromu náhle vypadala ještě starší než se zdálo. Jabloň již neurodila. A lidé se rozhodli, že jí pokácí. Bránila jsem jim a říkala, že je ještě šance, že můžeme mít výborná jablka znovu, ale musíme to vydržet a dát jí čas.
Dejme čas všemu, co může ještě být přínosné.
Věnováno nejmenované osobě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama