Leden 2012

Jabloň

7. ledna 2012 v 15:15 | Leo
Jednoho dne jsem se vydala do jedné vesničky. Byla to obec obyčejná stejně jako její stromy. Bylo tam dost semínek. Všechna mi přišla stejná. I tohle. Když sem ho ale pozorovala déle, už mi nepřišlo tak obyčejné. Bylo něčím vyjímečné a mě se líbilo si s ním jen tak hrát. Zasadila jsem ho. Zpočátku mne velmi mrzelo, že neroste. A trvalo to měsíc, než se objevil klíček. Měla jsem obrovskou radost a náležitě se klíčku věnovala. Následující období už rostlo velmi rychle. Avšak jsem na něm spozorovala něco zvláštního. I ostatní lidé si toho všimli. Malý strom byl z každé strany jiný. Z jedné jakoby menší a z druhé o krok vyzrálejší. Strom před zimou rostl a rostl a přesto že již byla zima tu, urodila se jablka. Navzdory tomu, jak divný byl tento strom pro ostatní, jablka chutnala výborně. Byli velké a krásně červené. Stromu se dařilo velmi dobře. Na jaře však jabloň vůbec nic neurodila. Jako by spala. V létě však nezklamala a ostatní se z jejích plodů mohli opět těšit. Její zvláštnost a nesouměrnost dvou jejích stran jako by upadala do zapomění. Jablka se snědla, jejich chuť ještě doznívala a přišel podzim a s ním i bouře. Polámala jabloni větvičky a nikdo se o ní nepostaral. Starší část stromu náhle vypadala ještě starší než se zdálo. Jabloň již neurodila. A lidé se rozhodli, že jí pokácí. Bránila jsem jim a říkala, že je ještě šance, že můžeme mít výborná jablka znovu, ale musíme to vydržet a dát jí čas.
Dejme čas všemu, co může ještě být přínosné.
Věnováno nejmenované osobě.