Říjen 2011

Projekt do školy- Mé město

1. října 2011 v 18:30 | Leo
Mým domovem, do kterého jsem prvně přišla, byl malý byt v začouzené uličce v Chebu. Byl to byt opravdu malý, akorát tak pro dva mladé lidi. Nyní jsem tam ale vyrůstala i já. Moc si z něho nepamatuji, avšak malé útržky obrazů, např. maminku na dvoře, jak věší prádlo. Nebo svého dědu, jak sedí na židli v kuchyni a volá mě k sobě. Snad první velká změna v mém životě nastala ve dvou letech. Stěhování na vesnici. Domovem nám nyní měl být větší hezký dům se zahradou v Libé. Samozřejmě se mi na čerstvém vzduchu líbilo o mnoho více. Náhle se objevila možnost procházek do lesa, koupání v rybníku a opékání buřtů. Brzy jsem si také našla kamarády. Navštěvovali nás jiné rodiny s dětmi z okolí.
Nyní, o dvanáct let později. Stále bydlím v Libé. Avšak jsou tu změny. Již neoceňuji nudné a zdlouhavé procházky lesem, ani to, že se můžu vykoupat v tom příšerně špinavém rybníku. Málo dětí v mém věku- nemám zde přátele. Ale jiný pohled na Libou otevřel průchod i novým kladům. Máme zde naprosto úžasnou základní školu. Sice jen první stupeň ,ale zažít těch pět let tady, rozhodně stojí za to! Je to tu taková škola hrou a škola v přírodě. Avšak, když už je vám jedenáct, musíte prostě tuhle skvělou partu opustit a jít dál. Začala jsem dojíždět do školy v Chebu. To mi umožnila město lépe poznat. Nová velká škola.... Tolik dětí a učitelů.... brzy jsem si našla přátele a i tuto školu si oblíbila. Když jsem přespávala u mé nové kamarádky z Chebu, velmi se mi líbil noční ruch a lampy, které osvětlovali celý byt. A dokonce, když jste si otevřeli okno, nebyli slyšet ti příšereně otravní cvrčci ani žáby. Byl slyšet noční život. Avšak přes den se Cheb opět měnil na zaprášené a špinavé město. Přijíždím zpět domů. Vítá mě zpěv ptáků a čerstvý vzduch. Naše zahrada se pyšní opravdu bohatou zelení. Udělám si čaj a sednu si na houpačku. A když už mě nebude bavit prostě jen tak sedět, vezmu kolo, nebo brusle a jedu na skálu. Je to místo skoro pohádkové. Nachází se u onoho špinavého rybníka v lese. Je to sráz. Za váma les, před váma otevřená krajina a nebe. Je to skvělé místo pro snění a když zde vydržíte s hlavou v oblacích do západu slunce, vychutnáte si nádhernou podívanou. Je to asi mé nejoblíbenější místo na dosud mnou navštíveném světě. A když přijde zima, všechny děti mají posvícení. Dospělí se chytají za hlavy a my bereme šály a rukavice a běžíme ven. Zima je mé nejoblíbenější roční v období a v Libé si ho vychutnám dosyta. Komu by se nelíbilo cestou ze školy si ulevit a skočit do té hromady sněhu. Nebo ještě lépe- když autobus ráno zapadne a vy se nedostanete do školy vůbec. Jó, zima je tu fajn.
V budoucnu bych ráda bydlela ve městě. V zahraničí. Třeba v Anglii, kvůli počasí, nebo v Austrálii kvůli hudbě a moři. Každopádně svou vesnici mám ráda a jsem šťastná, že jsem tady mohle vyrůstat.