Normální školní den

26. listopadu 2010 v 10:40 | Leo |  Klára Rektorová...smyšlená dívka
Každé ráno jako první slyším jeden a ten samý zvuk.Ten zvuk je jako kletba seslaná na zem z pekla.Je to asi nejnenáviděnější zvuk všech,co ho mají doma.Ano,je to budík.Nikdy bych si nesměla dát na zvonění budíku mou nejoblíbenější písničku,neboť by se hned stala nejnenáviděnější.S bolestmi v krku a se zamlženýma očima jsem se doklopýtala do koupelny.Kyž jsem se vracela s už mnohem lepším viděním do svého pokoje,vypla jsem v kuchyni rádio,které nejspíš nechal táta zapnuté.Chtěla jsem si nějak zpříjemnit den,a tak jsem se celá oblékla modře a k snídani si dala čokoládu.Už bylo půl osmé a čas vyjít do toho krutého mrazu.Vzala jsem si tenisky s modrými tkaničkami a otevřela dveře.Šok!Napadl sníh.Já mam sníh a zimu moc ráda,ale teď se mi opradu nehodila,jelikož já byla přeci jen oblečená podzimně a ne zimně a na převlečení už nezbýval čas.No co,řekla jsem si.Ať je léto nebo zima,v teniskách je vždycky prima.Že tenhle rým neni pravda,jsem si potvrdila už po 5 minutách chůze ve sněhu.A poté ještě jednou,když jsem v šatně koukala na mé promočené ponožky.Denis ke mě přišel a řekl: ,,Kdybys zase chtěla utéct..... ". Víc stačit neřekl,jelikož jsem ho zarazila a řekla ať o tom nemluví.Cestou do třídy jsem pozdravila školníka a zašla si koupit pendrek(další malá snaha,zlepšit tento den).Ten pendrek byl hnus.Odhodila jsem ho do koše i s nadějemi dobrého dne.O hodině je 10 minut jako 10 hodin a o přestávce je 10 minut jako 10 sekund.Mého školního prospěchu se naštěstí dnes moje odporná smůla nedotkla.Na oběd jsem šla s Denisem.Jakoby každu chvílí chtěl něco říct...Nadechl se a podíval se na mě,pootevřel pusu......Po chvíli ale zase vydechl a zpět zkoumal pohledem nově položené dlaždice.V jídelně bylo mokro,dost mokro,a tudíž i dost dusno.K obědu jsme měli játra s rýží.To abych náhodou nezapomněla na svoji drahou smůlu.Domů mě šla doprovodit škytavka.V poslední době jí mam třeba 5x denně a moc by mě zajímlo,kdo to má na svědomí.Doma jsem se chvíli pomučila v učebnicích a pak jsem chtěla jít ven,ale asi to byl blbý nápad,jelikož mě rodiče už fakt nikam večer samotnou nepustí.Ani se jím nedivím.Šla jsem tedy na počítač.Většina z vás si asi myslí,že jsem šla na nějaké ty sociální sítě,ale já si radši zahraji auta.Víte,když v té hře prohráváte,moc a moc se snažíte zlepšit a když vyhráváte,naplní vás krásný pocit.Také se na nich dá parádně vyřádit.Ale také uklidnit.Auta jsou zkrátka něco jako můj osobní psycholog a ventilátor citů.Kyž jsem večer usínala hodně jsem přemýšlela,ostatně jako každý večer.O budoucnosti,minulosti a přáních.A že to trvá tohle všechno pořádně promyslet!Nejspíš jsem tím přemýšlením moc unavila svoji hlavu a spadla do krásného světa,světa,kdy je možné lítat a to si tuhle noc vyzkouším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vysavace vysavace | Web | 8. dubna 2011 v 13:17 | Reagovat

Super článek, Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama